Takhle nějak to kdysi začínalo … Ta dřina, než se mi podařilo opsat si do notýsku vzácnou arabskou espézetku zobrazenou na titulní straně!
Ani dnes nedokážu vysvětlit, proč mě vlastně fascinují tyhle kousky plechu či plastu připevněné na vozidlo. Snad svým skrytým významem jednotlivých písmen a číslic, snad vůní dálek (aspoň u těch zahraničních), snad svou různorodostí. Ale copak je vůbec nutné pořád něco vysvětlovat? Zeptejte se numismatika nebo filatelisty, proč se zajímá o mince nebo známky. Nejspíš odpoví, že se mu prostě líbí. Mně se zase líbí státní poznávací značky. Já vím, správně se jim říká registrační, ale na terminologii snad nezáleží. Ten chlapeček z titulní strany určitě netušil, jak dalekou cestu ujde od opisování cizokrajných espézetek přes jejich fotografování až po sbírání. Vždy mě zajímaly ty podivné shluky písmen a číslic, dumal jsem, proč jsou některé tabulky bílé, jiné černé a další třeba modré, červené či zelené. Ze všeho nejvíc jsem chtěl rozluštit, odkud to či ono vozidlo přijelo. Nestačilo mi jen rozlišit značku rakouskou od německé, ale lámal jsem si hlavu, co znamená V a proč má někdo St a když má Berlín B a Mnichov M, tak odkud přijel ten, jehož značku začínající písmeny TIR jsem si opsal jako úplně první. To štěstí, když mi kdosi věnoval mapku dálniční sítě tehdejší Německé spolkové republiky s kompletním seznamem značek a já se konečně dozvěděl, že TIR je Tirschenreuth. Nebo když jsem v atlase našel mapu Francie a s údivem si dal dohromady, že ta čísla u jednotlivých departementů odpovídají dvojčíslí na konci značky. Dnes už se tomu asi smějete, ale internet tenkrát ještě čekal na své vynalezení a v sevření železné opony se téměř nedaly zjistit informace ani z té ideologicky „správné“ strany opony. Paradoxně z té druhé strany se občas něco zjistit podařilo. A tak jsem psal dopisy po celém světě, oslovoval autokluby a motoristické asociace a žadonil o informace. Skládal jsem si mozaiku a postupně se naučil rozšifrovat i tak zvláštní systémy jako britský s písmeny označujícími hrabství a k tomu i rok registrace, nebo norský s kódy seřazenými hezky od jihu k severu. A jednoho krásného dne jsem dostal nejen dopis s cizokrajnými známkami, ale rovnou celý balíček obsahující dvě pravé a nefalšované espézetky. Onoho dne jsem začal značky také sbírat, neboť teprve onoho dne mě napadlo, že něco takového je možné. Ty dvě tabulky byly odeslány z ostrova Jersey a spolu s dalšími stovkami kousků z celého světa, které jsem získal v následujících letech, si je můžete prohlédnout na těchto stránkách. Ke každé z nich jsem připojil poznámku, abyste i vy mohli poodkrýt významy skryté pod mnohdy „divnými“ kombinacemi písmen, číslic a barev. Spoustu informací jsem získal od svých přátel a kolegů z celého světa, které bych bez svého celoživotního koníčku nejspíš nikdy nepoznal. Jako každý, kterému učarovaly poznávací značky, jsem byl léta přesvědčen o výjimečnosti této záliby a vůbec jsem nepředpokládal, že jsou po světě roztroušeny stovky a stovky dalších podobně zasažených jedinců. Ba co víc, že existují dokonce celé kluby sdružující kolegy bez ohledu na vzdělání, společenské postavení, věk nebo národnost. S jednou takovou zájmovou asociací jsem se na své zpočátku osamělé pouti světem poznávacích značek setkal a jestli něčeho lituji, tak jen toho, že jsem ji pro sebe „objevil“ až v roce 1987. Pokud tedy mohu uvést jediné jméno na svých stránkách jako poděkování či spíše věnování, tímto tak činím a děkuji za čest být jejím členem – The European Registration Plate Association (EUROPLATE).